Geoffrey z Monmouthu: Dějiny britských králů

Arcijáhen ve velšském Llandsaffu, magister na univerzitě v Oxfordu a biskup ve Flintshire a Westminsteru Geoffrey z Monmouthu (přibližně 1100 – 1155) patří mezi nejvýznamnější autory z hlediska vývoje artušovských legend. Ve svém díle Dějiny britských králů (dokončeném v roce 1138) sleduje panování britských králů od bájného Bruta až po velšské krále vládnoucí v 7. století, včetně příchodu anglosaských kmenů do Británie a osudů jejich prvních vládců. Geoffreyho styl se vyznačuje čtivostí, barvitostí a obrazností, v nichž se mísí historická realita s keltskými legendami stejně jako s čirou fantazií. Plnou jednu třetinu svých Dějin, které sestávají z dvanácti knih, totiž kronikář věnuje králi Artušovi, jehož vnímal jako historickou osobnost a přiřadil jí autoritativní životní příběh zahrnující řadu událostí známých i z pozdějších románových zpracování. Podobně Geoffrey přistupuje i k postavě kouzelníka Merlina, který stejně jako Artuš vstoupil do legend, v následujících stoletích ožil v celé řadě historických i románových děl a stal se hrdinou nesčetných filmových a divadelních adaptací (obrovskou popularitu artušovských a merlinovských motivů ve středověké i moderní literatuře a výtvarném umění dokládá obrazová příloha). Proslulá Merlinova proroctví (Prophetiae Merlini), která Geoffrey z Monmouthu zakomponoval do sedmé knihy svých Dějin, zahrnují nejen předzvěst pádu krále Vortigerna, ale i Artuše, tedy události, které jsou líčeny v závěru kroniky. V jednotlivých kapitolách Dějin nacházíme i další příběhy tvořící prazáklad anglické literární tradice, např. legendu o králi Learovi a jeho dcerách. I ty dokládají, že působnost Geoffreyho Dějin (i jeho předloh) sahá až k věcem důvěrně známým, které patří k základní výbavě vzdělaného evropského člověka.

V prvním českém překladu Dějin britských králů se čtenářům dostává do rukou středověký bestseller prvního řádu, který ustavil kánon artušovských mýtů a ovlivnil literaturu i politiku celé západní Evropy v míře, již lze jen obtížně posoudit.

Vyd. Argo, Praha 2010, Z latinského originálu přeložila Jana Fuksová, poznámky sestavila Jana Fuksová a doplnil Daniel Samek, předmluvu napsal Daniel Samek, 253 stran.